Isidor (z Madridu; též Agricola), přezdívaný také „rolník“, se narodil ve Španělském Madridu kolem roku 1080 (v některých životopisech je uváděn dřívější rok narození). Jeho vlast byla v té době z velké části v rukou maurských nájezdníků. V dětství zřejmě slýchal vyprávění o hrdinských činech velkých španělských vojevůdců, které ho mohly inspirovat k šlechetnému a rytířskému jednání i ve skromných životních podmínkách, ve kterých žil. Byl vychován ve velmi chudé křesťanské rodině a brzy přišel o oba rodiče. Nedostalo se mu formálního vzdělání, ale byl vychován k poctivosti, píli a obeznámen se zásadami křesťanské víry. Už od dětství se musel živit prací na poli, po smrti rodičů pracoval u velkostatkáře Jana Vergase. Byl pověstný svou zbožností. Životopisci uvádějí, že každý den před zahájením práce na poli chodil na mši svatou a během dne se často modlil. To vzbuzovalo nedůvěru a závist u jeho spolupracovníků. Ti ho u hospodáře očerňovali, že kvůli své zbožnosti zanedbává práci na poli. Podle legendy se hospodář přišel sám přesvědčit, jak věci mají, a skutečně zastihl Isidora přicházet do práce na pole později než ostatní. Dříve než se ale stačil na Isidora rozhněvat, spatřil dva anděly, jak mu pomáhají orat. Ačkoli Isidor začal s prací později než ostatní, na konci dne se ukázalo, že nejen není pozadu, ale dokonce toho udělal víc než jiní rolníci. Jiná verze příběhu praví, že ho hospodář viděl během práce poklekat před křížem během práce, pokračování s andělskou pomocí je shodné a je zaznamenáno i v Acta sanctorum (Činy svatých; kritická edice hagiografických textů vydávaná od roku 1643).
Když mohamedánští Almorávidé obsadili Madrid, Isidor s množstvím dalších obyvatel před nimi uprchl. Usadil se v Torrelaguně, kde se seznámil s Marií Toribie z Cabezy, se kterou se později oženil. Jejich manželství bylo považováno za velmi dobré a svaté, i Marie byla prohlášena za blahoslavenou, její památka se slaví devátého září. Byla známá svou dobrotou a štědrostí k chudým. Měli jen jedno dítě – syna jménem Illán, který v dětském věku spadl do studny a zemřel – jedna z variant příběhu vypráví, že po modlitbě svého otce opět obživl.
V Torrelaguně pracoval Isidor opět na poli a i tam trpěl neshodami s ostatními rolníky. Neměl štěstí ani na hospodáře, který ho pro jeho zbožnost podezříval z lenosti a vyžadoval od něj větší výkony než od ostatních. Isidor trpělivě snášel všechna příkoří a hospodáři dával i ze svého. Životopisci uvádějí, že Bůh se o rodinu staral a nedovolil, aby trpěla nedostatkem.
Když se situace v Madridu uklidnila, Isidor s rodinou se tam vrátil. Nový statkář, u kterého se usadil, si ho od počátku vážil a důvěřoval mu. Opakovala se situace z předchozích pracovišť ohledně vztahů s kolegy. Někteří životopisci situují andělskou pomoc při orbě až sem, jiní uvádějí Isidorovu obhajovací řeč: „Je pravda, že chodím před prací denně na mši svatou, ale tím nezanedbávám práci, v níž jsem poctivý. Nebude-li úroda na těchto polích tak hojná, jako na polích sousedů, nahradím všechnu škodu.“ Při žních vyšlo najevo, že pole obdělávaná Isidorem vynesla více úrody, než pole ostatní.
Isidor proslul mnoha dobrými skutky, mezi nimi například vykopání studny pro chudé pocestné a dělníky. Dobro prý prokazoval i zvířatům a ptactvu, zvláště v zimním období, zřejmě inspirován veršem z Bible, z knihy Přísloví (12,10): „Spravedlivý cítí i se svým dobytkem“. O jeho ctnostech svědčí kanonizační bula: „Isidor byl milosrdný, pokorný, dobrý, skromný, trpělivý a především vynikal láskou, která je poutem veškeré dokonalosti. Pracovitost a pokoru nepovažoval za nic ponižujícího, povolání vykonával poctivě, ale nezanedbával při něm nikdy modlitby, úkony zbožnosti, ani díla milosrdenství. Nikdy se neodebral na pole bez předchozí účasti na mši svaté a bez vroucí modlitby k Bohu a k Panně Marii. I kdyby byl sebevíce unaven neporušil předepsaný půst. Bohu patřilo jeho tělo plnící Boží příkazy, znavené prací s častým umrtvováním, a duch byl pozvednutý stále k Bohu… Pro chudé nelitoval ničeho. Odpouštěl nepravosti těm, kteří mu sebrali i věci nutné k životu. Měl v úctě manželskou čistotu. Zachovával ji neporušenou. Také jiné ctnosti praktikoval v takovém stupni, že byl příkladem pro bližní, kteří viděli jeho dobré skutky a chválili Boha za jeho dobrotu.“
O jeho smrti se jeho životopisy nezmiňují, i datum je nejasné: zemřel roku 1172 ve věku 90 let, podle jiných verzí 15. května 1130, kdy by mu bylo 60 let. Byl pohřben na hřbitově sv. Ondřeje v Madridu, kde došlo následně k více než 400 zázrakům a uzdravením. Po desítkách let, roku 1212, byl jeho hrob otevřen a tělo i se šatstvem bylo shledáno neporušené. Jeho ostatky byly pak slavnostně uloženy v madridském chrámu sv. Ondřeje. Tehdy byl sv. Isidor prohlášen patronem Madridu.
Španělský král Filip III. při cestě z Lisabonu těžce onemocněl a lékaři se již vzdali naděje na jeho uzdravení. Když k němu přinesli Isidorovy ostatky, náhle se mu zdraví vrátilo. Na žádost tohoto krále papež Pavel V. prohlásil dne 4. 6. 1619 Isidora blahoslaveným a v roce 1622 ho papež Řehoř XV. prohlásil za svatého (spolu s Ignácem z Loyoly a Františkem Xaverským). Svatořečení proběhlo ústně, ale na kanonizační bule chyběl podpis. Kanonizační bulu podepsal až papež Benedikt III. dne 9. 6. 1724. Věhlas sv. Isidora se postupně rozšířil nejen ve Španělsku, ale i ve španělských koloniích v Americe a v některých krajích severní Evropy. V roce 1697 papež Inocenc XII. prohlásil blahoslavenou i jeho manželku Marii Toribiovou. Relikvie svatého Isidora jsou dosud uloženy v madridské katedrále.
Rozšíření kultu svatého Isidora v Čechách a na Moravě je spjato s jezuitským řádem. Při volbě patrona nových kostelů a kaplí se jezuité rozhodovali pro světce, se kterými by se mohli obyvatelé dané lokality ztotožnit. V zemědělských oblastech v Čechách i na Moravě volili svaté, kteří měli vazby na zemědělský a venkovský život. Jezuité oceňovali Isidora zřejmě i pro jeho poctivost, kterou chtěli u prostého lidu podpořit, a také pro jeho hlubokou víru.
- Isidor je patronem :
farmářů, zemědělců, pracovníků v zemědělství, dělníků, skotu, příznivého počasí, za dobrou úrodu, manželů, Madridu, Národní konference venkovského života v USA, zemědělských družstev, je vzýván proti a při smrti dětí.
Atributy:
srp, rýč, pluh, motyka, selský oděv; je zobrazován jako rolník; oráč s pluhem a dobytkem; s anděly, kteří mu pomáhají orat; se svou manželkou.
Zdroje:
http://www.pastorace.cz/Clanky/Svaty-Izidor-1080-1130-svatek-15kvetna.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Isidor_z_Madridu
http://www.abcsvatych.com/mesice/5/kveten10.htm